Taneční a pohybová výchova


Meno mosso, z.s. U Chmelnice 770/8, Praha 4 Modřany, 143 00

Současný tanec

"Reakce proti nepřirozenosti baletu, osvobození těla od tísnícího oblečení, oduševnělost a prostota tance – to vše k nám přišlo s Duncanovou."

John Martin

Současný tanec je synonymem pro scénický nebo výrazový tanec.

Jeho cílem je vyjádření příběhu, myšlenky nebo pocitu. Pohyb vychází z přirozenosti lidského pohybu, tanečnosti a rytmického cítění každého člověka. Důraz je kladen na plynulý tok pohybů, přirozenost a originalitu pohybového vyjádření. Tanečníci často využívají k pohybu zem a práci s ní. Většinou tančí bosí, aby lépe cítili proudění celého svého těla a kontakt se zmiňovanou zemí.

Kořeny zasahují do 19tého století, kdy Isadora Duncan (1878-1927), zasadila semínko tohoto tanečního směru zaměřeného na souznění s přírodou a se svým tělem. Isadora začala tančit novým způsobem, který způsobil „revoluci“ v představě toho, co tanec je. Americký taneční kritik a teoretik John Martin o ní napsal: „Reakce proti nepřirozenosti baletu, osvobození těla od tísnícího oblečení, oduševnělost a prostota tance – to vše k nám přišlo s Duncanovou.“ Hlavními změnami, které její přístup k tanci přinesl, bylo, že tanečníci tančili bosí, nebyli pevně svázáni pohybovými a prostorovými postupy, které doposud svazovaly klasické pojetí tance (balet) a tanec mohl vyjadřovat nálady a pocity tanečníků. Pracovala s živým hudebním doprovodem k navodění silných emocí a následného prožití tance. Tanec s korepeticí (hudebníkem) se zachoval až do dnes. Její taneční filozofie se v průběhu času vyvíjela a zasáhla do celého světa.

Hlásíme se k jejímu odkazu. Naše studio navazuje na činnost Skupiny scénického tance "Bosí", profesorky Jaroslavy Hojtašové, žačky Jarmily Kröschlové a Jarmily Jeřábkové.